Dnes jsme zavítali na půdu štiky jara Choceň, která hraje domácí zápasy v Čermné nad Orlicí.
Zde nás čekalo velmi "přátelské" prostředí, kdy jsme na střídačce byli od začátku zápasu častování vulgárními nadávkami domácích fanoušků.
Věděli jsme, že s Chocní nemůžeme hrát otevřený fotbal, a tomu jsme i přizpůsobili taktiku. Nahrával nám i stav hřiště, které bylo hrbolaté, balony odskakovaly a hráčům Chocně se nedařilo proměnit díky terénu a naší obětavosti ani největší šance. Do kabin jsme v poločase odcházeli za stavu 0:0 a bylo vidět, že Chocni náš důrazný styl a obětavost vůbec nechutná.
Ve druhém poločase jsme sice inkasovali jako první, nicméně brance předcházel jednoznačný faul, který nebyl odpískán a od tohoto okamžiku jsme s výjimkou vyrovnávací branky tahali za kratší konec i díky vyšší moci, kdy nebyl odpískán ofsajd u druhého gólu... Myslím si, že tým Chocně by si měl s jeho kvalitou kádru zvládnout dojít pro 3 body sportovní cestou, ale dnes ta pomoc byla tak viditelná, že i rodiče hráčů byli jak Alenka v říši divů a s otevřenou pusou se nevěřícně divili, co je možné.
Každopádně musím kluky pochválit, nechali na hřišti všechno a i když to k bodům nevedlo, tak jsem na ně pyšný.
